Úloha č.1 - konzultace

 

Úvod

Dle zadání jsem si vybral tři lokality, kde se cítím dobře. To je dost obecný pojem, takže jsem si ho pro sebe upřesnil. V Praze mám problém (možná je to tím že celý život žiji na venkově a studoval jsem jen v malé Roudnici nad Labem) že se tu občas a někdy i docela často, necítím úplně bezpečně. Jsou zde místa, kde se množství pobudů a opilců snadno vyrovná počtu dlažebních kostek v chodníku. A tím pádem jsem se soustředil na místa a prostory, kde jsem tento pocit neměl. Kde jsem se zkrátka cítil bezpečně, v klidu, kde bych se klidně zastavil a sedl si na lavičku a nebál se. 

Lokalita první, centrum města

V centru Prahy, v samém historickém jádru, jsem si zvolil, jakožto místo pro mě klidné a příjemné, pasáž Platýz, propojující Národní a Martinskou ulici. Při vstupu do pasáže, což je vlastně takový malý vnitroblok, se ocitnete v obklopení domů a restaurací, kaváren, ve velmi odlišném prostoru než je například Národní třída, odkud přicházíte. Ruch Národní, prach aut a vše okolo zmizí, oblopen domy uvnitř se cítím bezpečně a dobře. A to je vlastně ten hlavní dojem z tohoto prostoru, pocit bezpečí a klidu.

Lokalita druhá, širší centrum

Jako druhé místo, a tedy místo nachazející se v širším centru Prahy, jsem zvolil platanovou alej u Expa 58 na Letné. Místo, kam jsem zavítal vůbec poprvé a působilo na mě moc dobře, z aleje, čtyřřadí stromů, byla cítit vyrovnanost a řád, lavičky a přilehlá kavárna v Expu vybízely k posezení. Z Letné je skvělý výhled a ne nadarmo se tam chodí “venčit” nejen psi ale i lidé. Opět, pocit klidu a bezpečí mě zde naplňoval.

Lokalita třetí, periferie

Třetí lokalitu, tedy periferii, jsem zvolil nedaleko zastávky žluté linky metra Radlická. Místo si mě získalo zejména tím, že je sice úplně jiné, než předchozí dvě, ale opět, byl tu klídek a pohoda. Periferii obecně vnímám poměrně negativně, nelíbí se mi nekonečné řady řadových domů nebo paneláková sídliště. Tady ale nic podobného nebylo, moderní kancelářské budovy, které zde stojí, jsou doplněny dřevem a okolní zeleň místu přidává potřebné kvality k žití. Pod stromy je množství laviček, stojí tu také malý kostelík, což je pro mě samo o sobě známka toho, že zde vládne klid, který narušují pouze tramvaje, auta zde nejsou. Možná nejsou Radlice úplně příkladná periferie, nevím, nepoznám to, každopádně i zde platí, že jsem se tu cítil dobře.